Loni jsem začal psát takové střípky ze světa J-oh-ui. A dnes tedy další díl do skládačky.
„Jsi tu sám?" zeptal se K-or-ina přicházející L-en-ao.
„Sám, maminka pracuje a babička nemohla."
„Pročpak nemohla?" pokračoval velitelsky L-en-ao.
„Stará se o dědečka, je nemocný."
„Přišel jsi s čím?"
„Mám prodat byliny na č-eaj a koupím něco dobrého k obědu."
„Tu máš," strčil mu do ruky obrovský barevný plíšek a pár drobných kovových koleček.
„Dobře nakup," s úsměvem odcházel k dalším trhovcům.
Korin vytřeštěně hleděl na peníz.
Osatní J-oh-uiové poblíž přihlíželi, co drží, někteří přistoupili a s úctou mu poklepávali na rameno.
Korin již věděl, dnes je boháčem.
Věděl však také, že další dny skončí podobně jako jindy - s drobnými.
Jak to funguje u J-oh-uiů na tržišti se dozvíte zde:Svítání
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit