O nedostatečnosti početní terminologie

Na koptskou četbu jsme se scházeli v jeho pracovně. Nečetl s námi, pracoval. Občas navrhl způsob překladu. („Klid nepotřebuji, doma běhají vnoučata …“)
V osmdesáti začal s novořečtinou, s přáteli vedli konverzaci, kolem uší mi poletovalo mnoho tajuplných slov, občas proložených slovy profánními (např. „Zeman“).
Vydržel hodinu poslouchat pána, který jej vůbec nepustil ke slovu.
Na sebehloupější otázku redaktorů dokázal dát smysluplnou odpověď, která otázku zpětně povýšila na něco rozumného, aniž by si toho tazatel všiml.
Pan profesor nikoho nepoměřoval. Neměl lidi seřazené dle důležitosti či schopností. Každý byl pro něj tím, čím je; člověkem dle Božího obrazu, v jádru dobrým.