Pantheon, dva tisíce let starý, majestátně držící tíhu několika tun žuly.
Muž, právě vstupující do dvanácté dekády svého života, skomírající pod tíhou celého světa.
Osvětim, místo temné historie, dějiště nejkrutějších selhání lidskosti.
Muž, srdce obtěžkané hříchy, obviňovaný ze sobectví a lhostejnosti.
Jeruzalém, stojící uprostřed, místo válek za vlastní pravdu.
Muž, svírán ze všech stran, s předstíranou ohleduplností a ochotou přinášet oběti.
Tádž Mahal, vzpínající se k nebi, symbol smutku a lásky.
Muž, snažící se nespadnout, pohřbívající vzpomínky na milované.
Hrad, poslední útočiště, štít zbytky sil brání nevinné.
Albus Brumbál, poslední obrana, zlomený pravdou. Tiše posílá na smrt nic netušící děti.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Podáno opravdu epicky a
Faob
Podáno opravdu epicky a působivě, to prolínání světa fandomu i reality maximálně zvyšuje tísnivost prorockého bubnování slov...
Děkuji za krásně poetický
Esti Vera
Děkuji za krásně poetický komentář.
Krásné, zní to přímo
Aplír
Krásné, zní to přímo monumentálně.
Mockrát díky :)
Esti Vera
Mockrát díky :)
Musím říci, že jsem to
Esclarte
Musím říci, že jsem to všechno pochopila až naněkolikáté - že je to pořád ten samý a místa tam hrají úlohu symbolů. Jako takové je to ovšem opravdu působivé. Včetně drastického závěru.
Děkuji, to mě těší, že jsi to
Esti Vera
Děkuji, to mě těší, že jsi to nevzdala a nakonec Ti to dává smysl :)