Bez kopru to nemá fazónu

„Teplíčko?“ zachechtal se zlobr, otáčející rožněm.
„Akorát, obludo,“ opáčil přivázaný muž. „Jak se zbavím těchhle provázků,“ zalomcoval desetipalcovými řemeny, „budeš litovat, žes nevyužil štědré nabídky, abychom se podělili o divočáka.“
„Prasečí na lidský nemá,“ opáčil zlobr. „Jen trošku dochutit... Hej,“ křikl na druhého zlobra. „Druid má nedaleko zahrádku! Přines kopr!“
„Kopr...“ vydechl spoutaný.
„Nelíbí? Tobě chutnat nemusí.“
„Varuju tě!“ zařval muž. „Opovaž se dotknout jediné rostlinky!“
„Rovnou jsem vzal celej záhon,“ volal druhý zlobr.
„Vrahové!“ zařval druid a řemeny pod tlakem jeho nadmutých svalů praskly
„Zaplatíte za každou zavražděnou bylinu,“ zavrčel, povstav z plamenů.
„Kurva,“ stačil jen zaúpět zlobr. „Carnitarián.“