Hádka

„Vildo?“
Ticho.
„No ták.“
Hrobové ticho.
„Nebuď labuť.“
„Se šmírákama nemluvím,“ nevydrží to Vilda.
„Aby ses nepoto,“ našpulí se pro změnu Tilda. „Co mám dělat, když ty se taháš po lese s frajerkou?“
„Vim já? Se tahej s frajerem třeba.“ pokrčí Vilda rameny.
„Jasně. Kulit voči a vzdychat obdivem jako ta tvoje. A potom se vdát, plodit děti a zašívat ponožky jako správná ženuška, ne?“
Vilda jen kulí voči.
„Klídek ségra. Co tě kouslo?“
„Nic,“ prskne.
„Nemáš krámy?“ pátrá Vilda.
„Tý...“
Místnost přeletí nejdřív polštář a pak Tilda. V následné rvačce je původní neshoda zapomenuta. Prozatím. Přinejmenším do příštího odpoledne.