Vítr

Vítr, který se prohání Betánií, přivál z Galileje. Přinesl sebou vůni jezera, chaluh, pečených ryb, vůni trávy a polí, pach rybářských sítí, pocit domova.

Na Olivovou horu fouká od moře. Mírný vítr s tušením slané chuti, křiku pelikánů, dálek a hlubin.

V kamenných uličkách Jeruzaléma se točí a míchá pach oslů a stok, nekvašených chlebů, sladkých vín, jehněčích pečení, hořkých bylin i kyselých vín.

Pak začne vát z Judské pouště. Prudký vichr sebou nese písek a kamínky pouště, suchý a neživý. Zmírňuje jen pomalu, do lehkého vánku, který čechrá vlasy a něžně hladí po lících.

Cítíš jeho letmé polibky, Jidáši?