Otec a syn

Dva poutníci, otec a syn, se trmácejí krajinou. Hledají nocleh, prosí o jídlo.

Marně. Krajina je krásná, ale je plná lakoty, pýchy, a hněvu.

"Zmizte odsud."

"Žebráky neživíme!"

Syn tvrdí, že neuspějí. Mýlí se. Otec zatluče na poslední vrata.

Otevřou jim staří, poloslepá a polohluchý.

Jen oni jediní ctí pohostinství, jen oni jediní zrcadlí v svých duších nádheru kraje. Uvítají poutníky a pohostí je jako krále.

Otec se synem oběma odhalí svá jména, a jedinou myšlenkou z krajiny vykoření vše zlé.

Pak otec starcům dovolí vyslovit přání.

Nepochybuje, že budou chtít vrátit zrak a sluch.

Ale tentokrát se mýlí on.