Host

Doupě Vlků ho vždycky fascinovalo. Nacházelo se na okraji Zóny 2. Občas pro ně dělal špinavou práci. V tomto městě plném anarchie a zákonů ulice sloužili jako čističi a limitovaly stavy takzvaných „nepohodlných“. Byli to lidé nepoužitelní k převýchově a otroctví a ti, kteří se příčili ustanoveným pravidlům. Občas ale Vlci potřebovali vypomoct…

Staré neonky každou chvíli výhružně zapraskaly, jak sestupoval po drolících se schodech někam do sklepení. Zatuchlina se plazila po chodbách s opadávající omítkou. Minul mapu vytvořenou černou plísní, zahnul za roh a stanul před plechovými dveřmi.

„Řekni vlkům, že jsem doma,“ vyslovil tajemně a dveře se otevřely.