Není pití jako pití

Jindřich se konečně probral natolik, že pronesl aspoň pár souvislých vět.
Využila toho a podala mu lahvičku měsíčkového lektvaru.
"Do dna!"
Obrátil ji do sebe s gryfem hospodského štamgasta a otřásl se.
"Mám pánovi příště vybrat lepší ročník?" úleva v jejích očích rozsvítila šibalské jiskřičky.
"Kdepak, medicína nemůže chutnat, když má léčit. Až budu chtít něco dobrého zajdu na rynek do krčmy za..." kousl se do jazyka, když myšlenky doběhly ústa.
Tereza mu nedala čas na myšlenky: "Náhodou, místní apatykář má druhý nejlepší sklep v Ratajích. Možná ty medicíny schválně kazí, aby mu na víno a špiritus lidi tajně nechodili..."