Kopce se rozestoupily. Z průchodu mezi nimi se vylévala mléčná záře, obestírala Erika úponky písní a on jí odpovídal. Šel blíž a blíž, krajina se za ním zavírala a z jasu před ním se vynořovala jedna štíhlá věžička za druhou. Teď viděl: ta záře tryská z nich a každičká kamenná ozdůbka zvučí vlastním tónem.
Je to snad... živé?
„Jsem,“ zazpíval hrad. „Jsem Otec písní hrající stovkou píšťal svých věží. A ty jsi Erik Píšťalka.“ Naklonil se k němu všemi věžičkami, otevřel bránu a zašeptal hlubokým zvonovým hlasem: „Kde se touláš? Jak dlouho má ještě čekat mé srdce složené z ptáků?“
Po, 2011-04-18 13:31 — Profesor
Už jsem četla, ale znovu
Už jsem četla, ale znovu chválím. Píšťalkova poetika se mi líbí. Líbí se mi, že dokážeš napsat takového smíška.
Po, 2011-04-18 13:57 — ioannina
Díky. Je to zvláštní, ale
Díky. Je to zvláštní, ale zrovna Erik se píše hrozně dobře. (Těžký na psaní je, pokud se budu držet u Mandaly, Ayre.)
Pá, 2011-04-15 20:45 — Danae
To je tak krásné! Hrad,
To je tak krásné! Hrad, kterému se stýská...
Pá, 2011-04-15 20:54 — ioannina
Bodejť by ne. Víš kolik
Bodejť by ne. Víš kolik staletí čekal, až mu někdo seskládá srdce, a jak ho muselo bolet, než se dočkal narození a dospělosti člověka, který to srdce umí probudit?
A on se teď tolik loudá... :-)))
(Mám ráda věci s vědomím. A dík.)
Pá, 2011-04-15 17:57 — Ebženka
Eriiik!
Erik je tady! A ve své nejlepší formě! Na tohle čekám už od začátku DMD...
(Já vím, že už byl, ale nebylo to ono)
Pá, 2011-04-15 18:42 — ioannina
*spokojeně se culí* (Máte
*spokojeně se culí*
(Máte všichni pravdu, on musí vyrůst, aby to stálo za to; když byl malej a nevybouřenej, tak byl dost na přesdržku. Však jich taky schytal.)
Pá, 2011-04-15 17:03 — Esclarte
Teda, to je nádhera! (A na
Teda, to je nádhera! (A na tak neskutečný téma...)
Pá, 2011-04-15 17:18 — ioannina
Už loni jsem zjistila, že
Už loni jsem zjistila, že (nejen) pro mě platí "čím příšernější téma, tím lepší výsledky".
(Bohužel téhož si všiml i drabbletým a letos tomu výběr témat přizpůsobil... ;o)) )
Dík. :-))
Pá, 2011-04-15 15:47 — Lejdynka
*nechává se unášet
*nechává se unášet melodií*
Nádhera, zvonivá, jako kdybych slyšela řeku, ale hezčí. Líbí se mi, jak je ve všem obsažená ta hudba, jako kdyby byla všechna slova vlastně úponky jedné velké písně. A zpívající hrad... aw.
Pá, 2011-04-15 16:22 — ioannina
Vítej v Château des Chansons.
Vítej v Château des Chansons. :-)) Ten hrad byl od začátku stavěný tak, aby jeho věžičky rozezníval vítr.
Píšťalka tu byl už minimálně jednou! Akorát když je malej, tak je to takovej nezbeda srandista; takhle pěkně vypadá, až když dospěje. (Trochu. Úplně asi nedospěje nikdy.) Takže jako malej asi nejde tak snadno poznat (navzdory jménu).
So, 2011-04-16 01:01 — Lejdynka
Ráda se nechám přivítat, když
Ráda se nechám přivítat, když to na mě nebude mluvit francouzsky :)Je to krásná představa, jako obří varhany nebo píšťaly. A je aspoň goticky vypadající?
Já vím já vím, ale když... tohle je ten ON, takhle. A nesmí dospět úplně, ještě by zapomínal melodie. Tak.
So, 2011-04-16 01:59 — ioannina
Začal jako románský, ale
Začal jako románský, ale většina je gotická. A mluvit na tebe budou latinsky, to je můj univerzální jazyk. I když zrovna tady asi i tehdejší francouzštinou a pár dalšími dialekty.
Nezapomene. A tam v Chansons se z něj stane mistr písní. :-))
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit