Malé nahé tělo, ruce svázané za zády.
Upíral oči k postavě stojící v obdélníku světla a úpěnlivě žadonil o odpuštění. Děsil se chvíle, kdy se dveře zavřou a on zůstane sám ve tmě.
Pak postava zmizela a světlo zmizelo s ní.
Než se vyčerpaně rozplakal, zašeptal ještě jednou:
„Maminko, prosím...“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je hodně moc děsivé, silné
Terda
To je hodně moc děsivé, silné a.... brrr... Mám z toho husí kůži.
To já taky...Proto jsem to
Rya
To já taky...Proto jsem to musela napsat... :-(
Fuj, to je hrůza. Skvěle
Kirsten
Fuj, to je hrůza. Skvěle popsané, ale... brr.
Jak už jsem říkala, strašné.
Aries
Jak už jsem říkala, strašné. Dobré, ale otřesné
Já vím :-(
Rya
Já vím :-(
... a děkuji...
Fuj fuj fuj pořád hrozně
Lejdynka
Fuj fuj fuj pořád hrozně ošklivé :( A pořád vidím fandomy.
Jaké fandomy?
Rya
Jaké fandomy?
Jejš, to má sílu! Až mě oběhl
Bilkis
Jejš, to má sílu! Až mě oběhl mráz.
Brrr...
kopapaka
To je teda něco...