Jednou, když kvetly sasanky, orseje a kamejky modronachové, si vyšlo ticho po lesní pěšině, aby slyšelo zpěv ptáků a zurčení potůčku. Jenomže zurčení a zpěv začaly na ticho pokřikovat, slyšíš, ty jedno ticho, jak tě rušíme? Kdepak, řeklo ticho, nerušíte, díky mně jste slyšet, a já díky vám. Nevěříte? Ticho se vytratilo, rámus nedaleké silnice, letadel, ječení dětí přehlušilo zpěv i potok. Anebo, řeklo ticho (nakratičko navrácené), a najednou bylo všude vznešené, hrůzné a němé vesmírné NIC. Pomoc, volaly zoufale zpěv a zurčení, ale slyšet je nebylo. Jenže ticho je milostivé, vrátilo se a všechno zas bylo, jak má být.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Hezká pohádka!
netopýr budečský
Hezká pohádka!
Díky!
Rya
Díky!
Skvelé!
galahad
Skvelé!
Dík :)
Rya
Dík :)
:-DDDDDDDDDDD
Aries
Obávám se, že tuším, odkud přišla inspirace. Kamejka modronachová mě dorazila :-D
Inspirací byly ty kamejky b:)
Rya
Inspirací byly ty kamejky b:)
Nevím proč mi v hlavě zazněla
Tora
Nevím proč mi v hlavě zazněla písnička Reklama na ticho :). Krásné drabble.
Děkuji :)
Rya
Děkuji :)
Krásne spracovaná téma :)
wandrika
Krásne spracovaná téma :)
Díky :)
Rya
Díky :)
Ještěže se ticho vrátilo
KattyV
Ještěže se ticho vrátilo přesně tak akorát.
Že ano :)
Rya
Že ano :)
To se mi líbí. Dneska mě při
Terda
To se mi líbí. Dneska mě při courání po krasu napadalo, že bych mohla o tom lesním tichu napsat. Ale bylas rychlejší.
O tichu se přece může psát i
Rya
O tichu se přece může psát i víckrát :) díky.
Ǒ ticho, krásné ticho :o)
Aveva
Ǒ ticho, krásné ticho :o)
:) tak tak
Rya
:) tak tak
Ještěže se to ticho vrátilo,
Esclarte
Ještěže se to ticho vrátilo, byla by to hrůza obojí.
O tom druhém bychom ani
Rya
O tom druhém bychom ani nevěděli... :-) díky za komentář.
Jedno drabble:
Faob
Hezky domýšlíš určitou představu, hraješ si, skotačíš, je v tom magický realismus i Sovátko i Pažout, je to Rya, bojovná i chápavá, hladící i bodající, lítostivá i rozhořčená, varující i užasle rozhlíživá, z Božích úst nevyvržená, neb horká i studená, jazyk miluješ, fantazie služebnice, spěcháš kupředu v jedné větě, protože ohlížením se jen kamení, berte, nebo nechte být a vocamcaď až pocamcaď, každý má právo na svou mzdu, ale po té své se neohlížíš, jen nechceš, jen nechápeš, když někdo slepý či lhostejný, tu ticho musí řvát, a jak dám stovku nevím, člověk si musí umět přiznat prohru, denně sedmasedumdesátkrát.
Tý jo, drabble, a celé o mně!
Rya
Tý jo, drabble, a celé o mně! Děkuju, jsem trochu v šoku.