Doma

Modrou cestovní tašku, napůl vybalenou, zastrčila pod stůl. Čekala na ni čerstvě povlečená postel v jejím starém pokoji. Rodiče ji přinutili k tomu, aby se nastěhovala zpátky a ona neměla sílu odmítnout.
První tričko neuspělo, mělo příliš krátké rukávy. To druhé už bylo lepší. Mohla tak schovat své jizvy.
Dostala druhou šanci na život. Na život, který nechtěla.
Podívala se naposledy do zrcadla a ze široka se usmála. Čeká ji další dávka léků a konverzace o ničem u rodinné večeře. Doktorka jí řekla, že se to spraví. Že radost zase přijde. Nevěřila jí. Ale prozatím, se to rozhodla alespoň předstírat.