Prašná cesta. Denní parno. Zem je pokryta bodavými kamínky. A přes stezku - bodláčí... Posekané, jen tak pohozené. Se schnutím tvrdne. Z jehliček se stávají bodavé trny.
Šustění modrého šatu. Bosá noha. Těžké oddechování. Lem sukně je trhán na cáry. Kameny a ostny rozdírají chodidlo do krve. Na cestě zůstávají krvavé šlápoty.
Pomalu zvedám oči. Ruka putující je napřažena směrem ke mně. Připravená pomoci. Chytit a vést. Na čele se perlí kapičky potu. Na tváři záchvěvy bolesti. Ale oči plné vroucí lásky otočené ke mně. Ne... ke všem! A nepopsatelný úsměv. Takový, který dává zapomenout na utrpení.
Kolem hlavy dvanáct hvězd.
Já vím, je to takové Michnovské, možná trochu přeslazené. Ale jak jsem poprvé zaslechla téma, napadl mě obal jedné knihy. A pak označení pro hvozdík kropenatý - slzičky Panny Marie. A už jsem se toho nezbavila.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
A já byl
Faob
u toho, kdy Tě to napadlo. Hezky jsi to dala do slov!
je to moc hezké
Aries
je to moc hezké
Krásné.:-)
Profesor
Krásné.:-)
12 hvězd?
tif.eret
Vlajka EU...
Prostě asociace. Tím nechci drabble nijak shazovat.