Pro její úsměv...

Francouzský král Filip I., (1052 – 1108) byl po matce Anně Kyjevské, plavovlasé siréně, která ze stepí Ruska přišla do Francie s průvodem jako z Tisíce a jedné noci, neobyčejně krásný. Zdědil i její výbušný temperament a vděčí jí za křestní jméno s nádechem Byzance, které se ve Francii do té doby nepoužívalo.
Politický sňatek s Bertou Flanderskou trval dvacet let, od roku 1072 do roku 1092, kdy král potkal v Tours sličnou Bertrade de Montfort, hraběnku d’Anjou. Krásná hraběnka byla čtvrtou chotí hraběte Foulquse d’Anjou, kterému přezdívali Mrzutec. Zlý, hrubý hrabě měl na svědomí zmasakrování vlastního bratra, první manželku ubil k smrti a další dvě, poté, kdy se mu znelíbily, nechal zavřít do kláštera.
Bertrade se nehodlala smířit s manželstvím, do kterého ji uvrhla její rodina, a sama iniciovala setkání s Filipem – dopisem, kterému král neodolal. Od prvního okamžiku, kdy se čtyřicetiletý král setkal s dvaatřicetiletou hraběnkou, se do sebe zamilovali s vášní, která jim vydržela až do smrti.
Jejich láska přečkala tři papežské exkomunikace – čas od času Filip a později i Bertrade papeži vždy slíbili, že hříšného svazku ponechají (Filip byl v podstatě bigamista, královnu sice zapudil, ale manželský svazek zrušen nikdy nebyl) a odloučí se od sebe, ale byly to plané sliby, nikdy nedodržené. Přes veškeré intriky, které proti svému otci a jeho milence osnovaly Bertiny děti, je rozloučila až Filipova smrt. Po té, co ji muž jejího života navěky opustil, odešla Bertrada roku 1108 do Anjou, prodala svůj vdovský majetek a založila klášter v Haute-Bruyere. Poté pobývala v klášteře Fontevrault, kde o pár let později také zemřela.