Jeden z mnoha

„Přiletěl havran ze Zimohradu. Prý zavraždili Malého Waldera. Pán to ještě neví,“ šeptala jedna služebná druhé a předpokládala, že ji neslyší.
„Mám pro vás smutnou zprávu,“ přišel mu oznámit jeho mistr.
„O jednoho budižkničemu méně, chceš říct, předpokládám,“ ucedil pohrdavě přes bezzubé dásně.
„Byl to váš vnuk…“ zazněla pohoršená reakce.
Tak vnuk, vida… pomyslel si. Od kterého syna asi? Měl dojem, že by to mohlo být od některého ze starších, ale jistý si rozhodně nebyl.
„Teprve až chcípne sedm osmin mých potomků, začnu si pomalu dělat starosti. Ale i tou dobou jich budu mít podstatně více než ostatní velké rody.“