Cena

„Pamatujeme si mokré kameny, vítr ve vlasech, shořelou roubenku, výšku pod věží. Ale vy lidé, když jste uzavřeli sňatek s městy a jejich strážci, přinesli jste něco víc. Pamatujete si melancholii z mokrých kamenů, euforii z větru ve vlasech, zlost ze shořelé chaty, závrať z pohledu z věže. To je tvá cena. Zaplatíš ji Knize. Pak budu mít sílu kouzlo provést.“
Sedíme ve stínu věže na studených kamenech a vlhkém mechu. Je mi zima.
„Zůstanou na jejích stránkách. Můžeš si je přečíst.“ Ale nikdy nebudou tvoje a budou napsány cizím písmem.
„Které?“ zeptám se.
„Ty nejsilnější. Ty mají největší moc.“