Pohostinný dům

„Kdybychom rozbili zeď nebo revokovali démony, Zlatica zemře. Uzavřel jsem dohodu a přísahal na svůj živel. Oheň.“
Ruce mu pokrývá obvaz.
„Museli vydat Zlaticu. Musel jsem vydat Princeznu. Vysávali jí sílu. Vzali příliš. Zalkli se.“
„Dům se magií nezalkl,“ připomene ranhojička. „To Princezna?“
„Nevím. Nemohl jsem dovnitř.“ Lže.
„Vymklo se jí to z ruky,“ řekne ranhojička. „Může nás všechny zabít. Proto je v řetězech a kruhu bariér a soli.“
„Neudělá to.“
„Může.“
Ticho.
„Chci ji vidět.“
„Ještě se neprobrala. Nepustíme tě k ní, dokud neuslyšíme její verzi. Nikam nechoď. Lidé mají strach. Jakmile vystrčíš nos, dostaneš řetězy.“
„Vy se nebojíte?“