Makovice o makovicích

“Vlčí mák,” oznámil Rejsek prostě, zatímco Žabákovi vplétal rudý kvítek do vlasů. “Papaver rhoeas,” doplnil i latinský název.
“A plodem je?” vyzkoušel ho Žabák.
“Tobolka, neboli makovice.”
Žabák se zamračil. Vypadal, že přemýšlí. To nikdy nebyla dobrá zpráva.
“Nedělá se z toho to, no, opium?”
“Obsahuje morfin,” přikývl Rejsek. “Proč se ptáš?”
Žabák se ušklíbl a utrhl další květinu. Oškubal jí okvětní lístky, až zbyla jen zelená tobolka. Otevřel ji nehtem a vysypal si nezralá maková zrna do dlaně. “Sjedem se?” zavlnil na Rejska obočím.
Rejsek protočil očima, ale nemohl se ubránit úsměvu. Botanické procházky s Žabákem byly vždycky zážitek.