Už nějakou dobu jsem si pohrávala s myšlenkou na napsání něčeho z tohohle fandomu, ale nikdy jsem neměla nápad na něco kloudného.
Až teď, jako blesk z čistého nebe, přišlo tohle skvělé téma, které mi umožnilo napsat něco na tenhle "literární skvost", na tu studnici klišé, patosu a naprosto uhozených zápletek. :-D
Doktor Fu Manchu se pohodlně usadil na vyšívaném polštáři a Si Čchen mu s úklonou podal nacpanou dýmku. Pak ji zkušeně zapálil a před odchodem přidal další úklonu.
Fu Manchu vtáhl kouř ze sušených slz makovic, jež ani nestačily dospět, a slastně přivřel oči. Jeho tělo se s každým dalším tahem z dýmky zklidňovalo, ale jeho mysl - ta mysl, která přiváděla v úžas každého, kdo ho poznal - zůstávala neochromena.
Zde, ve skryté zadní místnosti Si Čchenova podniku, který by Angličan nazval opiovým doupětem, měl doktor dostatek klidu na upředení plánu, který nezhatí ani zdánlivě nevyčerpatelné štěstí jeho nepřítele, Nayladnda Smithe.
PS: Pokud máte slabost pro béčkové detektivky z Anglie počátku 20. století, které jsou plné orientálních záhad, jedů všeho druhu, exotických krásek a absolutně nelogicky komplikovaných zločinů, jsou romány o doktoru Fu Machuovi přesně něco pro Vás. ;-)
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je velice atmosférické.
Esclarte
To je velice atmosférické.
Ó, děkuji. :-)
Eso Rimmerová
Ó, děkuji. :-)