Mlčeti zlato.

Byl to malý bar. Zapadlý, s atmosférou, která svou kvalitou odpovídala kvalitě podávaného alkoholu.
„Máte to tu pěkné.“
Přikývnutí.
„Víte, praděda mi o tomhle místě hodně vyprávěl.
Podivný pohled.
„I o vás,“ mladík položil na pult fotografii. Byl na ní barman obklopen vojáky – podle uniforem z první světové.
„Vy se nikdy nepoučíte.“
Mladík ani nestačil vykřiknout. Jedno rychlé kousnutí a mladíka se začal zmocňovat Rigor mortis.
„Hlupák,“ povzdechl si barman a dál leštil sklenici.
Malý zastřený bar s obsluhou, co neklade otázky. Věčně v pohybu - jeho motto nejen za života, ale i po smrti.
Perpetuum mobile a jeho zombie majitel.