Daniel je zde podstatně mladší než v ostatních textech. Je mu tak 26.
"Co mi je, dědečku? Proč nemůžu nic sníst?" ptal se Daniel svého dědy.
Jindřich pohlédl na vnuka sedícího na posteli. Při pohledu na bledou tvář a vyděšené oči se mu vzpříčil knedlík v krku. Musel si odkašlat.
"Nevíme. Alergie to není, tunelový šok se neprojevuje dlouhodobě a DNA sken je v normě," řekl.
"Metabolickou poruchu nemusel prokázat," namítl Daniel.
Jindřich sevřel rty. Jeho vnuk musel rozumovat, i když z něj nezbývalo o moc víc než kost, kůže a žíla pro napíchnutí kapačky.
"Zkusíš kaši?"
"Proč? Stejně půjde ven, jako všechno," prohlásil poraženecky Daniel.
"Třeba ne. Za maminku, za tatínka... Ham!"
Nemoc, o které Daniel se svým dědečkem mluví, je dokonale smyšlená. Inspirací mi bylo vyprávění o paní s velmi silnou alergií na lepek. Daniel alergii nemá. Jeho stav je nejspíš důsledkem reakce na velice nepovedenou a nedobrovolnou cestu časem.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Napsané tak, že s Danielem
Aplír
Napsané tak, že s Danielem naprosto cítím.
Děkuji.
Profesor
Děkuji.
Chudák :(
Peggy Tail
Chudák :(
...
Profesor
Neboj, přežil. ;-)
Dík za komentář.
To je tak krásně něžné, jak
Peggy
To je tak krásně něžné, jak se o něj dědeček stará! On už je dospělý, vzdělaný a rozumuje, ale dědeček je prostě pořád dědeček.
Děkuji za komentář.:-)
Profesor
No, něžné, ani snad ne. Danielův dědeček je jeho nadřízený, takže se starat musí. Ale jsou si opravdu velmi blízcí.
Právě. Já tam cítím tu jejich
Peggy
Právě. Já tam cítím tu jejich blízkost. Dělá to na mě dojem, že v takové situaci je pořád v první řadě milující dědeček a až potom to ostatní. Alespoň teda v srdci.
Přesně tak...:-)
Profesor
Přesně tak...:-)
Povedlo se!
Rya
Povedlo se!
Dík.
Profesor
Dík.
To je dost dobře
Faob
zachycený rozhovor, scéna, atmosféra, nálada, povahy jednajících... v pouhých sto slovech! Smekám!
Děkuji.
Profesor
Děkuji.