Irene

Z nebe se šedivé kapky lijí,
do okna ťukají si svou melodii
a tóny houslí jim plynou vstříc;
vědíc, že nespatří ji víc.
Lež prý zabíjí a pravda zas drtí,
když celý svět uvěřil její smrti,
ale ať si každý svému věří;
ona už ho nepozve na večeři.
Za oknem šero, obloha slzí,
déšť šeptá o smutku, o tom, co mrzí.
Před ní nebyla jiná – a co se mění?
Po ní už další také není.
Tklivý úsměv se dere ven,
pro svět je mrtvá ta žena žen,
jen malí mocní si ruce myjí;
a on už víckrát nespatří ji.
Irene…