Kočičí poezie

(z tvorby světově uznávaného barda Mňaurigolda*)
Mňoukalinka kočička,
měla velká očička,
její otčím chlípný Fouk,
moc rád by jí ho tam fouk.
Otčím ovládaný pudy,
nahnal micku do věže,
utéct nebude mít kudy,
nasadí jí otěže.
Mňoukalinka mazaná,
svůdně začla mňoukat,
v mžiku měla v hlavě páku,
otčím bude koukat.
„Nech mi koupel připravit,
myši z doupat dopravit,
smetany káď, na co civíš,
nechápu, čemu se divíš?!“
Připravil ji, co si řekla,
užila si, princezna,
pak mu z věže oknem foukla,
rozkoše s ní nepozná.
Kocour přišel o kočku,
kéž by jí měl za hračku,
žádná micka s ním tu není,
bylo s tím jen moře…
* Kocour ze všech kocourů nejkocourovatější