Nechtěná pozornost

Žabákovi začínalo docházet, že citů k Rejskovi pravděpodobně se nezbaví. Začal je naopak projevovat víc.
Před šatnou mu galantně podržel dveře a pustil ho před sebe.
Na oplátku se mu dostalo šťouchnutí do ramene a věty "Nejsem žádná květinka."
Když Rejsek upustil na chodbě všechny učebnice, pomohl mu je sesbírat, ale poděkování zase nepřišlo.
Jen bolestivé kopnutí do holeně.
Snílka se zase Rejskovi smála, když ho viděla bez brýlí a Žabák se ho ochotně zastal.
Rejsek zasyčel "Něco jsem říkal!" a odešel.
Žabák to ještě zkusil naposledy. Vtiskl Rejskovi pusu na tvář, když ho doprovázel z kina.
Rejsek konečně pochopil.