Papučíč

Rodinná sešlost se pomalu začínala rozcházet, maminka balila svým dospělým dětem zbytky jídla s sebou, tatínek pobíhal zahradou a galantně stříhal tu trošku kvetoucích květin pro snachy i dceru, a mladá generace se snažila odtrhnout od sebe nejmladší generaci a narvat do svých aut pokud možno vlastní děti. Po chvilce už zůstalo na příjezdové cestě jenom jedno auto; jeho odjezdu bránilo vlastním tělem malé škvrně:
„Či papučíč!“
„Broučku musíme jet.“
„Ne-e, počebuju papučíč!“
„Cože potřebuješ?“
„Pšeče papučíč!“
Zoufale popadla malou ručičku:
„Pojď a ukaž mi ho.“
Chvilka tažení k záhonkům a pak vítězné: „Papučíč.“
Smíchy poprskala poslední tatínkem neustřižený petrklíč.