Kafe a cigára

„…Boky mé lodi mají překládané oplaňkování. Jedině to ji uchrání před tím, aby ji skrytý útes rozbil napadrť,“ vychloubal se bambul a po očku sledoval, jestli to na Šňupálka udělalo dojem.
Ten po svém zvyku jen zabručel.
Žvanit nesmysly a pít kávu, když na ni nemáme chuť, pomyslel si.
„Co si o tom myslíš?“ dotíral bambul.
Šňupálek netušil, o čem je řeč, a tak se snažil získat čas nacpáváním dýmky.
Jak se dalo čekat, bambul nevydržel.
„A musí se nadehtovat, ne natírat fermeží.“
„Jistě, a teď mi podej cukr.“
„Děkuji ti, už dávno jsem si s nikým tak dobře nepopovídal.“