Hod Boží vánoční

V místnosti voní jehličí a purpura. Na bílém naškrobeném ubrusu se v mističce ze sváteční porcelánové soupravy krčí pár ubohých kousků perníku, tvrdého jako beton. Je Hod Boží vánoční, krátce po poledni. V parádním pokoji sklesle sedí rodina, návštěva usrkává slabou kávu bez cukru. „A co jste vařili k obědu?“ zeptá se tělnatá dáma. „Ale,“ odpoví paní domu, „udělala jsem brambor. Kucmoch.“ „Doba je zlá,“ smutně pokývá hlavou hlava rodiny, „krize. Nezbylo ani k večeři, budeme hlady.“ To je zjevné, kuchyň je jako vymetená, nikde nic.
Tady se husa k svátečnímu obědu nepodává.
Rozhodně ne, když jsou Vařekovi ještě přítomni.