Naděje umírá poslední

Nervózně přešlapoval, oči upřené na dveře komnaty. Ta myšlenka mu nedala spát už dlouho, přestože si uvědomoval, jak absurdní to je. Pak našel ten článek a musel si to představovat skoro pořád. Neodvážil se mu nic říct přímo, zkoušel jen nejrůznější náznaky, jemné i výraznější. A když už to nemohl vydržel, nechal mu otevřené periodikum v němé pobídce na stole. Společně i s příslušnou proprietou, pro jistotu.
Konečně! Profesor lektvarů přišel, místo tváře bezvýrazná maska jako vždy.
Ještě než se jeho rty dotkly dýmající tekutiny, dovolil si Lupin poslední zadoufání.
Třeba mi do vlkodlačího lektvaru ten cukr konečně nějak přidal.