Šílená mysl a živé sny

Maedhros hnal svého koně lesem. Doufal, že se zvíře samo dokáže rychle proplést kolem kmenů. Lovecký pes větřil stopu divočáka. Les byl nejprve čistý, ale čím hloub se pouštěli, tím přibývalo křoví a roklí. Nehleděl na sebe ani na koně. Divočák nosí v břiše klenot, který již dlouhá léta marně hledá. A už jej vidí, velké zvíře ryje v zemi, lanýže hledá. Zem je najednou měkká, promáčená. Lačná kytka po něm sahá. Jedné utne mečem květ a další už ho tahá ze sedla. Kope kolem sebe, marný je zápas.
Upocen se budí a měsíc v úplňku mu do tváře svítí.