O Elišce z konce abecedy

Za devatero roky školní docházky, v krajině reálných čísel, bydlela jedna proměnná. Jmenovala se Eliška, ale protože neuměla psát a podepisovala se křížkem, říkali jí X.
Jednoho úterý se dostala do krásné, prostorné rovnice.
„Jé, to je místa, tady se mi líbí,“ libovala si a začala vesele skákat z jedné strany rovnítka na druhou, až zakopla a ulomila si levou nohu.
Celá uplakaná klopýtala za proslaveným doktorem Bělounem.
„Vidím, ale tu ti nepřišiji,“ zamračil se, „můžu ti ale tu druhou narovnat.“
Vždy když potom Eliška zvedla ruce nad hlavu, vypadala jako velké ypsilon.
Proto jí kamarádi začli říkat také Y.