Krátký medailonek ze života zámořských objevitelů. Rozhodně pravdivý.
Tisíce modrých odstínů křižovalo nebe. Slunce nenápadně pozorovalo mokrou placku pod sebou...
„Už?“
„Ne,“ zavrčel kdosi na přídi pochybně vyhlížející bárky a dál pozoroval stoprocentně konečný obzor.
„Už?“ Muž na palubě se chytil za hlavu stejně zuřivě, jako se chtěl chopit pistole a střílet.
„Ne! Vylez nahoru, jestli tě to zajímá.“
Hlas z podpalubí se odmlčel. Ale byla jen otázka –
„Co teď?“
Námořník vydal řev hodný tří šakalů zavile vyjících.
„Co to děláš?! Ne! Já neumím plaváááát!“
Šplouch.
„Co mně je do toho? Říkal jsem jasně – na kraj světa se mnou jedeš jenom na vlastní nebezpečí!“
...plnou bláznů a choleriků.
První letošní drabble jsem si představovala poněkud jinak, ale myslím, že to přežiju. Hlavně že je :). DMD zdar!
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Jé! Z tohohle kraje a období
strigga
Jé! Z tohohle kraje a období byl můj úplně první nerealizovaný letošní nápad :) skvělé!
Díky :)
Smrtijedka
Díky :)
Jejda. No, moc trpěliví při
Carmen
Jejda. No, moc trpěliví při tom hledání kraje světa nejsou. :D
A taky se mi vybavilo ťuk.
Nikde se tam nepíše, jak
Smrtijedka
Nikde se tam nepíše, jak dlouho už jsou na cestě ;).
Ono to původně mělo být trochu (vlastně dost) jiné, aby to tuhle scénu tolik nepřipomínalo, ale nakonec počet slov nestačil.
Jé a jsou vážně děsivé...
kopapaka
...i když možná méně než reallita.
Realita je nakonec
Smrtijedka
Realita je nakonec nejděsivější, souhlasím :).
A děkuji za komentář.
To je tak krásně úsměvné. :-)
Reverend Barnaby
To je tak krásně úsměvné. :-)
Děkuji :).
Smrtijedka
Děkuji :).