Okrajové riziko

Tisíce modrých odstínů křižovalo nebe. Slunce nenápadně pozorovalo mokrou placku pod sebou...
„Už?“
„Ne,“ zavrčel kdosi na přídi pochybně vyhlížející bárky a dál pozoroval stoprocentně konečný obzor.
„Už?“ Muž na palubě se chytil za hlavu stejně zuřivě, jako se chtěl chopit pistole a střílet.
„Ne! Vylez nahoru, jestli tě to zajímá.“
Hlas z podpalubí se odmlčel. Ale byla jen otázka –
„Co teď?“
Námořník vydal řev hodný tří šakalů zavile vyjících.
„Co to děláš?! Ne! Já neumím plaváááát!“
Šplouch.
„Co mně je do toho? Říkal jsem jasně – na kraj světa se mnou jedeš jenom na vlastní nebezpečí!“
...plnou bláznů a choleriků.