V tenhle konec jsem doufala, když jsem to dočetla.
Hazel se probudila. Připadala si, jako kdyby spala celou věčnost. Snažila se rozpomenout na sen, který se jí zdál. Byl tak živý. Měla rakovinu. Potkala chlapce. Jak se jmenoval? Nemohla si vzpomenout. Ale pamatovala si, že se do něj zamilovala tak, jako když usínala. Pomalu a pak najednou docela. A on měl rád metafory. Usmála se. Vlastně to byl docela hezký sen. Pak si vzpomenula na konec. Povzdechla si.
,,Hazel jdeme do kostela!" zavolala matka.
Občas měla kostelní chvíle. Jindy tam nechodili.
Hazel se v kostele protlačila dozadu. Vrazila do někoho.
,,Pardon."
,,Moje chyba," řekl Augustus Waters a usmál se.
Pořád tu knížku otvírám, abych se ujistila, že jsem něco takového nepřehlédla.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Chybí ti čárka za Hazel. :)
Tenny
Chybí ti čárka za Hazel. :) No jo, metafory, toho je teď tumblr plný... Ale drabble moc hezký. :)