Marná snaha?

"Pojď ven. Vždyť je tak hezky," prosím jsem s našpuleným obličejem.
"Mně se nikam nechce. Proč nemůžeme jenom ležet doma a číst si?" odpovídá mi otázkou.
"Ale mě to nebaví. Já se nudím. A králík spí, takže si s ním nemůžu hrát. A slíbils mi procházky," naoko kňourám a hraju tak naší každotýdenní hru.
"Já vím. A taky už radši nic neříkám, jinak to proti mně obrátíš," reaguje s úsměvem.
"No táááák! Poslouchej jak tě příroda volá," zkouším to naposled.
"Jo, a říká - Nikam nechoď, máš alergii. Já ti to nandám."
"Nezájem, jdeme," velím a sleduji jak se neochotně zvedá.