Místo útěchy

Byl to špinavý zadní vchod, a stejně špinavý dvoreček za sucha plný prachu a po dešti bláta. A lecčehos horšího, protože stáda prasat, krav a husí denně procházejících branou se nedržela zpátky. Nebylo tu příliš soukromí, okolo stále běhali lidé nesoucí koše, mísy a vědra všeho možného, štípalo se tu dříví... ale na druhou stranu všichni byli příliš zaměstnaní, než aby věnovali pozornost tomu, co se děje u branky.
Pro novou děvečku to bylo místo, kde na okamžik cítila, že není sama, že jejímu trápení někdo naslouchá, že ji chápe.
Pohleděla nad bránu a tiše povzdechla: "Ó Falado, věrný koni..."