Krev, krvavá scéna.
Klečel nad ním, dlani tlačil na otevřenou ránu, ač si jasně uvědomoval, že mu krev protéká mezi prsty a dlouho jej neudrží při vědomí.
Nevěděl, zda se víc ptát, nebo utěšovat.
Kdo? Jak?
Zachráním tě. Pomoc je na cestě.
Čas mu utíkal mezi prsty stejně jako ona rudá tekutina, díky šoku trhaně dýchal a pozoroval zraněného. Nakonec se přeci jen odhodlal k položení otázky.
„Proč?”
Otázka vůbec nezamýšlená, avšak už vyřčená. Z druhé strany se ozvalo jen sýpaní. Jeho svědek a oběť v jednom zažívala poslední chvíle života.
Naklonil se blíž k jeho ústům.
„Kvůli...” Zakašlání. „...tobě.”
Jeho poslední slova.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To jsou pěkně krutá poslední
MissDreamer
To jsou pěkně krutá poslední slova. Nedokážu si představit, že by mě někdo v jeho poslední vteřině vinil za svůj konec.. Doufám že toho Botanistu jednou opravdu napíšeš :))