Ne moc šílených dětí

Mluvil jsem pomalu a tiše.

„Mně se to stalo jednou, při horečkách…
Seděli tam všichni vedle mě společně u ohýnku.
Rikitan, jeho srdce nás hřálo víc než srdce táboráku. Clarissa McClellan s očima Lucy in the Sky with Diamonds stála a básnila o životě.
Hank se usmíval, sympaťák, moje hodný číslo 70, vlastně já. Opodál stál v přítmí jeden z Rytířů čtyřiceti ostrovů. Ten by se jen tak neposadil. Kývnul jsem na něj. A pak tam byla truhla,“ přeskočil mi hlas, do očí vyhrkly slzy.

„...A v ní Maxmilián,“ usmála se konejšivě.

„Znáš mě dobře,“ nemohl jsem se nepousmát, „Prášku,“