Nájemník

Byla tam tma. Picek vyslal jiskru magie ke kamenům na stropě. Jak očekával, šlo o zdroj světla. Konečně mohl přehlédnout celý prostor.

„Tak kdepak budeš?“

Procházel jednu síň za druhou. Nacházel všechno možné – magické artefakty, truhly peněz a drahokamů, ale vejce nikde. Až skoro u konce objevil otevřený kufřík a v něm – skořápky.

„Cože? Kde?“

Picek se zděšeně rozhlížel. To by mu chybělo, mít v domě draka…

V tom ho něco žďuchlo do nohy. Za ním stálo malinkaté dráče a snažilo se hladově žvýkat Pickův plášť. Bylo rozkošné.

„Tyj si tak slaďoučký,“ pohladil Picek zjihle ještěří hlavičku, „úplná oživlá fosílie…“