Studium v Citadele šlo Evelíně neskutečně snadno. Možná až příliš. Čarodějové měli asi nakonec pravdu, když říkali, že její magické nadání je nesmírně silné. Těšila se, až složí zkoušky a bude moci konečně navštívit svou rodinu, znovu uvidí svého synka. Moc jí chyběl.
„Evelíno, víš, proč jsme tě pozvali?“ uvítali ji tři nejvýznamnější čarodějové.
„No… ne…“
„Postupuješ rychle, nejrychleji ze všech studentů. Proč myslíš?“
„Mám… talent?“
„Správně. Ale tvá magie je nesmírně silná, uvědomuješ si to?“
„Asi ano…“
„A víš, že veškerá magie závisí na krystalu pod Citadelou? Bez něj by žádná nebyla.“
„Opravdu?“
„Jenže aby vydržela, je třeba jednoho z nás. Toho nejsilnějšího. Musí se spojit s kamenem…“
„Jako já? To ne!“
„Můžeš být nebezpečná sobě, tvé rodině. Takhle bys je ochránila…“
„Ale…“
„Přemýšlej. Chceš mít na svědomí své dítě?“
Byla to pořádná manipulační jízda a Evelína neměla šanci z ní vystoupit…
Pod Citadelou je ukrytý velký krystal jantarové barvy. To on udržuje zbytky magie ve světě. Jen díky němu ještě nějaká přetrvává. Dost na to, aby mohlo existovat přesně sto čarodějů. Ale aby si udržel svou sílu, musí se s ním jednou za čas spojit ten nejsilnější z nich. Podmínkou je, aby tak učinil dobrovolně.
Začátek - Kouzla a čáry…
Předchozí - Dívka v kameni
Následující - Nájemník
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To je zákeřný
Aries
To je zákeřný
Že? Ale aspoň se to začíná
Menolly
Že? Ale aspoň se to začíná rozmotávat. Přinejmenším, teď už víš, kam se ztratila Evelína... :-)
Ale to od nich nebylo hezký!
Aveva