Kolegyně na sekretu sedí a překvapeně zírá na talíř s rozkrájeným jablkem.
"Co je? Neotrávila jsem ho," reaguji na její výraz.
"Proč?" ptá se
"Co, proč?" nechápu.
"Proč si mi ho nakrájela?" rozšiřuje svoji otázku.
"Protože se mnou chce říďa mluvit, teď tam ale někoho má, já tu musím čekat a nudím se. A zaslechla jsem, že si líná si to krájet, tak tady to máš."
Kolegyně nestihne ani poděkovat, protože se otvírají dveře a ředitel si mě volá.
-*-
O týden později zvoní telefon ze sekretu.
"Ahoj, co bys potřebovala?"
"Nakrájela bys mi jablíčko?" ozývá se kolegyně na druhé straně.
Už se z toho stala taková tradice. Jednou týdně jdu na sekret jí to jablko nakrájet. Sem tam si řekne i ředitel o oloupání pomeranče.
No nějak si tu neochvějnou pozici člověk musí vypracovat :-)
Ale za odměnu si pak odnáším čerstvě uvařenou kávu a chvíli nemusím čučet do počítače. Tak to vlastně není až tak špatné.
To je vlastně docela
Apatyka
To je vlastně docela roztomilé :)
:-)
Eillen
:-)
:D
Tora
:D
To je náhodou celkem příjemná
strigga
To je náhodou celkem příjemná tradice :D