Stesk a vzpomínka

Danuta skládá vyprané košile a pláče. Její chlapci odjeli teprve před dvěma dny a jí se tolik, tolik stýská.
Vzpomíná na den, kdy Zbygniw donesl do její jizbičky nečekaný tovar. Položil jí ten páchnoucí zakrvácený ranec do náruče a utekl. Skrýval drobného vyhublého chlapce, asi ve věku Janečka, kupodivu bez zranění. Dítě mělo silnou horečku a zoufale křičelo beze slov. Dlouho trvalo, než se podařilo horečku zvládnout, ale třebaže byl už chlapec při plném vědomí, neodpovídal na otázky, ani sám nemluvil. Časem začal opakovat slova, která uslyšel, jako to dělá malé dítě. Nikdy nezjistili, jak se dostal do Zbygniewova vozu.