Ó Slunce

Když překročí hranici a vyjde ze stínu, sledujeme, jak se tvé paprsky proplétají prameny jejích vlasů.
Když jde vzhůru a její šaty se rozvlní, představujeme si, jak se tvé světlo rozlije ve skrytých úžlabinách.
Když přichází k oltáři, dýcháme ve stejném rytmu, v jakém se jí za chůze pohupují ňadra.
Když přihlíží obětování své matky a skrze její krev se stane tvou novou ženou, vydechneme.
To tělo, ta ňadra, ty úžlabiny jsou naše. Stačí požádat.
Protože kdokoli požádá, stane se na tu chvíli Tebou.
Ó Bože, budeme milovat tvou ženu až do chvíle, kdy ji skrze jednoho z nás obtěžkáš.