Venku svítilo slunce. Nedaleko byl slyšet projíždějící vlak. A domem se rozléhala vůně banánů. Světlovlasá dívka stála u plotny a v hrnci míchala žlutou hmotu. Usmála se, když uviděla svého milého z okna, jak nese banán z nedalekého banánovníku.
Uslyšela zaskřípání dveří, kroky linoucí se po dřevěné podlaze a poté hřejívé teplo obepínající její záda. Mokrý polibek zvlažil její rty. Laskavě se na něj usmála: "Hoď ho do hrnce." Muž oloupal banán od slupky, nakrájel ho na malá kolečka a ty z prkýnka vysypal do hrnce. "Tak," začala Kájinka. "Teď už bychom měli mít dost polévky i pro našeho hosta."
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
krásné. A mimochodem, dost
Aries
krásné. A mimochodem, dost dlouho mi trvalo, než jsem ocenila banán v polévce, ale není to nakonec tak špatné