Letní den

Zlé sny se plnily. Obloha se tiskla k zemi černými mračny. Jedinou trochu světla a tepla představovaly proudy lávy valící se z nečekaně probuzených sopek.
Malý apatosaurus zoufale utíkal, ale místo, kde by se ukryl před probíhajícím kataklyzmatem, neexistovalo.
Přesto se nedokázal vzdát, dokud na konci sil nepadl vyčerpáním. Láva se blížila…
A v tom se probudil. Vyděšený a roztřesený ve svém pohodlném doupěti. Opatrně se nadechl, než vyhlédl ven, kde zrovna vrcholila svrchní křída. Byl krásný den. Apatosaurus zapomněl na zlý sen a spokojeně se pustil do snídaně. Záblesku blížícího se meteoritu si na azurově modré obloze ani nevšiml.