Čekání na reset

Smrtka sedí v křesílku a čeká.
Dívá se na hodinky, netrpělivě klape podpatkem.

“Hele, já vim, že se ti nechce. Vono taky komu by se chtělo. Představy, co na vás čeká tam na druhý straně, se značně rozcházejí.”

Smrtka zamyšleně pokývne a začne si hrát s páskem u hodinek.

“Neměla bych nic prozrazovat, ale… ber to tak, že flanďáci to s tím peklem dost přeháněj. V nejhorším se narodíš znova nějakým vidlákům. No bože. Řízneš nebo uvážeš a skočíš - a jedeš odznova.”

Smrtka si odkašle.

“Což je v jistých případech možná ještě horší. Ale jeden nikdy neví. Tak co - začnem?”