DMD 2016

V dnešní epizodě se podíváme do mladými lidmi oblíbeného baru. Za světly reflektorů na barové stoličce se do rytmu elektro swingu pohupuje na slávě nabývající slamerská hvězda. Zrovna má rozpracovaný další kus, jehož chuť budeme moci poznat na nejbližším čtení.
Taková slamerská stálice potřebuje pravidelný pitný režim. Ta naše je dnes však na suchu. Pro dobro budoucích generací jsme se rozhodli jí zaopatřit drinkem pro inspiraci.
"Mohli byste mi tu kameru přestat strkat do papírů? A tohle si nechte. Nebo napíšu o vás něco dost nepěkného."
Je to emancipovaná žena od alkoholu oproštěná. Zatímco mi neinspirativně zůstáváme otroky lahodného moku.

Netušil kolik dní utíkal od své bývalé vesnice. Nechtěl vzpomínat. Po týdnu, nebo snad dvou, narazil na vesnici. Schovával se v lesích a pozoroval obyvatele z dálky. Rodiče hlídali svá dítka, která se s radostí vracela každý večer domů.
Po dvou dnech si všiml muže, který žil sám. A on si všiml jeho. Na noc nechal otevřené dveře do svého domova. První večer zůstal v lese. Druhý se odvážil vejít. Čekala jej večeře a vzkaz, kde najde ložnici.
Opatrně vešel dovnitř místnosti. Stačilo si jen lehnout a usnout. Přesto několik prvních nocí probděl v rohu místnosti. Strach jej pozvolna opouštěl.

Po tom, co se osvobodilo pár mozků z hlav, vnitřností a bůh ví čeho z lidských těl, začali politici brát hnutí Zelených vážně. Tím, že jim přiřkli část pravdy, se počet atentátů a tím tlak na politiky zvyšoval. Nekonaly se bombové útoky jen na benzínky, teď dokonce i na auta s benzínovým či dieslovým motorem.
Dokonce bylo několik lidí prodávajících tužkové baterie umučeno nebo stáhnuto z kůže za živa. Zelení aktivisté byli prostě vždy, všude a dokázali zasáhnout v tu nejméně vhodnou a nečekanou chvíli.
Při těchto vzpomínkách mi hlavou problesklo i to, jak zemřel děda s babičkou. Hnusná emancipace!

Ženy. Byly našimi ozdobami, matkami, bezpečnými přístavy, prameny útěchy... Ale nikdy nám nebyly rovny. Má matka byla úžasná. Byla moudrá, nadaná, vzdělaná, ale přesto vždy žila ve stínu svého manžela a málokdo zná její jméno. A byla krásná. Přes to všechno upadla v zapomnění. Kdo si dnes vzpomene na Nerdanel?
O mých sestřenicích se mluvilo o něco víc. Artanis stála hrdě na náměstí pod Mindonou, když jsme skládali přísahu. Írisse se vzepřela staršímu bratru Turukánovi, aby pak nepřímo zpečetila osud Gondolinu.
Myslím na ně. Myslím na to, kde by mohly být dnes. V tomhle světě, kde ženy mohou nosit kalhoty.

Bill odhodil meč, uchopil hůlku. Všichni byli připravení, nikdo neváhal. Knihovnou zazněla sedminásobná Avada. Voldemort neměl šanci reagovat, zhroutil se k zemi.
Vážně takhle jednoduché?
„Smrtijedi přicházejí!“ vykřikl Kingsley a vzápětí se rozpoutalo peklo.
Útok vedla Bellatrix. Pohled na nehybné tělo jejího milovaného pána ji zbavil posledních zbytků zdravého rozumu, nesnížil však její bojové schopnosti, spíš naopak. Aberforth a Kingsley byli vyřazeni z boje. Ostatní Smrtijedi naštěstí tak zdatní ani nadšení nebyli.
„Tetičko, jaká radost tě potkat,“ usmála se Tonksová.
Lucius se Severusem ihned zaujali pozice po jejím boku.
„Ne, tohle je mezi námi děvčaty,“ odmávla je Tonksová a zaútočila.

Na naše setkání jsem se těšila čím dál víc. Už dávno jsme překlenuly tu pomyslnou hranici mezi učitelkou a studentkami. I přesto jsme se však snažily zachovat jisté dekorum.
Vždycky jsem pro ně měla nachystaný čaj, když zazvonily. Bylo jich sedm. Přicházely pokaždé v šátku, ale zvykly si ho pro naše setkání odkládat. I Mahšíd, která nosila šátek i v době před revolucí, se nyní nezdráhala jej odložit.
Z nejistých pohledů a nervózních chvil ticha se postupně rozvinuly vášnivé debaty o literatuře i jejich osobních životech. Austenová, Fitzgerald i Nabokov otevřeli brány do světů, kde jsme všechny mohly být svobodné.

End of story. Enough is enough.
My life has been very exhausting. Mastering all the arts of a good housewife.
And still not satisfied. Angel of the house, and nothing inside.
No. Never an angel. Nemesis, now.
Can I have my own life, please? "Christabel!" he cries pitifully.
I have no idea what to say. I am scared of him, of myself. I want to fight, though.
Please, let me go. Preaching freedom.
Alienation is not a way of life.
Three days. Three days left, then I will leave this house.
I will go.
On my own.
New life ahead.

Abys bylo jasno:
Odmítám chodit v tom směšném oblečení.
Odmítám navštěvovat tu školu pro podivíny a choromyslné.
Odmítám se nechat týrat svými příbuznými, jako bych byl nějaký slaboch.
Odmítám hazardovat se svým životem kvůli něčemu, co odporuje zdravému rozumu.
Odmítám jíst holuby z nosu a také veškeré potraviny, které lezou, vybuchují, případně připomínají jakoukoliv havěť.
Odmítám být známou celebritou, odmítám budit rozruch, kamkoliv přijdu.
Odmítám být kmotřencem zločince.
Odmítám nosit ty nemožné brýle.
Odmítám se kamarádit s tou šprtkou a tím zrzavým outsiderem.
A zcela jistě se neožením s Ginny Weasleyovou.
V tomhle s tebou nejedu, Joanne.
Vymysli to líp.

Poklidně usrkávám vína. Nechutná mi.
Nikdo si mě nevšímá. Až na velitelku kněžniny osobní gardy, která ke mně každou chvíli zamyšleně otočí svou pihovatou tvář a zase zmizí v mumraji.
Nakonec se osmělí. „Smím?" ukáže na volné křeslo.
„Jistě. Co máš na srdci?" povzbudím ji.
„Paní Igrûn... prý byl důstojníkem nejen mistr Jugháš, ale i ty."
Přisvědčím a chystám se vyslechnout něco peprného o západní kampani, jako bych o ní snad sama rozhodla.
Ona ale myslí na jinou věc. „Nevěděla jsem, že v mordorské armádě slouží i ženy. Jak jste toho dosáhly?"
Nerozumím jí. „Stedwyn-kapitánko, co myslíš tím ,dosáhly'?"

Nico Minoru si se svými rodiči skvěle rozuměla, což byl v šestnácti tak trochu trapas. Ve škole se tím nechlubila, ale představa, že bude muset za dva roky opustit rodný dům a odejít na univerzitu stovky kilometrů daleko, ji plnila nefalšovanou hrůzou. V duchu se utěšovala tím, že kdyby nevyšly přijímačky na UCLA, půjde prostě na rok na místní Community college, i když se svými výsledky měla otevřenou celou Břečťanovou ligu. Když se o tom rodičům zmínila, pobaveně se smáli. Za dva roky nás ještě ráda opustíš.
Za dva dny je viděla podřezávat hrdlo bezbranné dívce. Odejít bylo hnusně jednoduché.