O lesních plodech

Svítalo rudě, den jak květ,
jeli jsme do lesů na výlet.
V poledne Maedhros začal lkát:
„Hoši, já mám hlad, že bych pad‘.“
Celegorm obzor bystře měří.
„Bobule! Hleďte, tamhle v keři!“
Dočkáš se rozumu v hlavě lovce?
Do trní vrhá se jako ovce.
Druhý v tom jakbysmet nehledá háček,
paráda, vždy jsem chtěl být jedináček!
Dím: „Šetřte, bratříčci, svá slova díku.
Kde jinde strávit noc, než na nočníku?
Jestliže chcete se svíjet v křeči,
pojezte na vlastní nebezpečí.“
Poslechla princátka moudrou mou radu,
před průjmem dávají zvítězit hladu.
Směju se, sám jsem však bez viny,
že bratři nepoznaj‘ maliny!