Plné zuby

"Přírodo! Mám tě plný zuby," rozléhal se lesem křik.
Matka Příroda se zrovna zabývala pěstěním podhoubí, když k ní hluk dorazil. Zase jeden z těch lehkovážných tvorů. Lidé ji dávali posledních pár stovek let zabrat. Neustále do ní šťouchali a hlodali. Nakonec se to vždy obrátilo spíše proti nim než proti ní.
Čas od času se neubránila utahování si z podobných turistů. Dnešek byl jedním takovým dnů.
Jakmile se cestovatel otočil, dorazila k němů ozvěna: "Mám tě plný zuby. Zuby."
Moment nepozornosti, jak se zaposlouchal.
Kořen pod nohu.
Zakopl a rozplácl se do bláta.
Měl toho plné zuby. A ústa.