Útěk takřka legendární

„Tak co, Zahradníku?“ zaburácel Jošt Mareš na mladého bystrozora, který se k němu celý brunátný hnal nádvořím brněnské centrály a kličkoval mezi pobíhajícími kouzelníky.
Zahradník zasalutoval. „Hlásím, že zadržená uprchla.“
„To jsme si všimli,“ zavrčel Jošt, pak zahulákal: „Pátrací oddíl! Petrská!“
„To nepomůže,“ odpověděla Petrská za Joštovými zády. „Zadržená KaTužka zmizela za pomoci podezřelé Ness. Doslova.“
„Plášť neviditelnosti?“ ucedil Jošt.
Petrská zavrtěla hlavou. „Ten by náš systém neoblafl. Ness musí mít v žilách krev polního národa. Rozplynula se nám s druhou podezřelou před očima.“
Čarodějové zmatkující okolo zůstali jako opaření.
„Král Ječmínek se vrací,“ zašumělo davem.
Jošt si začal zoufat.